Květnové téma měsíce je o Duchu svatém. A o Něm a Jeho "Darech" si můžete přečíst v následujícím článku.

 

Dary, nebo Dar?

Děti rády přijímají dárky… Dospělí jistě také. Je zde však jistý rozdíl. Malému dítěti udělá radost především to, co na první pohled nejvíce ohromí a co je v tu chvíli nejlepším zdrojem zábavy. Dospělý, přestože v jeho vztahu k dárkům mají city a pocity také své místo, už uvažuje mnohem více prakticky. Proto může mít značně větší radost z dárku, který ho zprvu nijak zvlášť neoslní, ale o kterém ví nebo pozná později, že se mu bude hodit, nejen pro zábavu, ale také (či především) pro život.

Mezi křesťany se mluví o darech Ducha Svatého. Po některých zvláštních darech třeba toužíme; možná očekáváme, že je dostaneme při biřmování. Při biřmování však biskup neříká „Přijmi pečeť darů Ducha Svatého“, nýbrž „Přijmi pečeť Daru Ducha Svatého“. Není řeč o nějakých darech, ale „jen“ o jednom Daru, kterým je právě Duch Svatý. Nehledě na to, zda už jsme biřmovaní nebo ne, bychom měli toužit především po tomto Daru a na Něm bychom měli nechat, co všechno s sebou přinese.

Kdo nečeká, nedostane

Když od Boha nic nečekáme, tak od Něj často ani nic nedostáváme, neboť toho nejsme schopni. Když čekáme málo, dostáváme málo. Můžeme však čekat také hodně… Dary Ducha (charismata) jsou rozmanité, Písmo svaté i teologie jich vypočítává mnoho. Po některých charismatech může člověk zvlášť toužit. Nemusí to být zrovna řeč v jazycích, ale třeba krásný zpěv nebo schopnost vést společenství mládeže. Je však vhodné trochu odhlédnout od našich představ ohledně zvláštních darů a čekat ještě mnohem více, zaměřit se na Dar, který je hlavní, tedy na samotného Ducha Svatého. On „uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce“ (1 Kor 12,11), zřejmě podle úkolů, které každému určil (srov. 1 Kor 12,18). Boží udílení charismat je tedy praktické. Abychom však mohli Boží dary vhodně využívat, je dobré poznávat úkoly, ke kterým nás Bůh povolal. A to jde nejlépe v síle Ducha Svatého. A jsme zase tam, kde jsme byli: Duch Svatý je tím nejdůležitějším Darem; Darem, který nás chce nejen vést pozemským životem, ale také uvádět do věčného života.

Sv. Pavel napsal, že „Bůh na nás v hojnosti vylil Ducha Svatého skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni Jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.“ (Tit 3,6-7) Tady je na místě zeptat se, zda můžeme o věčném životě říct, že je vytoužený, zda vůbec toužíme po věčném životě. Pokud ne, pokud naše touhy končí už u tohoto světa, tak je otázkou, zda jsme schopni správně prosit o dar Ducha Svatého, o kterém každou neděli prohlašujeme, že je Dárcem života.

Přetrvat může jenom to, čeho se dotkne "prst Boží"

Jedna stará paní mi kdysi řekla, že přetrvat může jenom to, čeho se dotkne „prst Boží“.  Ve svatodušním hymnu o Duchu Svatém vyznáváme, že je prstem Otcovy pravice (Kancionál, píseň č. 423, 3. sloka). Bůh se nás chce tímto svým „Prstem“ často dotýkat. Nejen při křtu a při biřmování, které můžeme přijmout jen jednou, ale i ve svátostech, které přijímáme poměrně často (kéž se to tak děje!): Duch Svatý byl dán na odpuštění hříchů, jak to zaznívá ve slovech rozhřešení ve svátosti smíření; Duch Svatý je jeden Bůh s Ježíšem Kristem, kterého přijímáme ve Svátosti nejsvětější - Eucharistii. Sv. Pavel jde ještě dál, když tvrdí, že jedině v Duchu Svatém může někdo o Ježíši vyznat, že je Pán (srov. 1 Kor 12,3). V každé naší upřímné modlitbě, ve které uznáváme, že Ježíš je náš Pán, se nás tedy dotýká „Prst Boží“.

Pán Ježíš nás učí, že pokud nebudeme jako děti, tak nevejdeme do nebeského království (srov. Mt 18,3). Děti rády přijímají dárky… Buďme v tomto jako děti. Z příkladu dospělých si zase vezměme trochu rozumu (a možná i trochu jakési „svaté vypočítavosti“) – nespokojme se s málem, ale tužme po tom největším Daru, kterým je sám Duch Svatý. Prosme vroucně a vytrvale už o tuto touhu a nenechme si tuto touhu vzít.

 

P. Karel Rechtenberg,

farní vikář v Havířově